V říjnu 1989 armáda zámek odstřelila. Proč? Stál „za dráty“ železné opony, neměla pro něj využití poté, co z něj přestěhovala vojenskou rotu do větších kasáren. Památkáři se snažili toto místo marně zachránit, protože šlo o jednu z mála budov, které připomínaly ve světě vyhlášené sklářství v Královském hvozdu.
Historie místa
V roce 1774 založil věhlasný sklář Jan Jiří Hafenbradl směrem k bavorské hranici sklárnu a osadu Debrník. Skláři tam vyráběli zrcadlové sklo, které vyváželi zejména do Německa, Itálie, Španělska a dalších evropských zemí. Zámek na Debrníku s kaplí nechala v roce 1779 postavit dcera zakladatele sklárny Marie Alžběta Hafenbradlová a jednalo se o skutečně honosné sídlo bohatých sklářů. Samotný zámek tvořila obdélná patrová budova krytá mansardovou střechou. Na severním průčelí byl patrový nástavec s arkýřem zakončeným osmibokou věžičkou s cibulovitou bání. Pod zámkem se nacházely dva velké sklepy. Zámecká kaple Blahoslavené Panny Marie byla vyzdobena skleněnými výrobky z hafenbradlovských skláren. Nejcennější byla skleněná rakev, ve které byly uloženy ostatky svatého Konstantina. Rakev prý Alžběta Hafenbradlová koupila v Římě za 35 000 zlatých. Tradovalo se také, že ze zámku měla vést směrem ke hranici tajná podzemní chodba (nám tuto informaci potvrdili nedávno pamětníci, kteří na místě sloužili v kasárnách). Ze sklepa vedla chodba, která se však v době, kdy na místě byla kasárna, propadala, a tak se do ní nedalo vlézt, a postupně se zazdila, aby do ní nikdo nemohl. Později v lese směrem do Německa byla vidět linie chodby, poté co se začala propadat.
Od roku 1828 patřil zámek rodině Ábelů. Jeho majitelem byl také rod Hohenzollerů. Po několika dalších majitelích získal statek roku 1852 Jan Antonín Ziegler. Později se jeho majitelé opět několikrát vystřídali, po roce 1945 připadl státu. Budova sloužila i jako sídlo kanceláří a kaple se proměnila na dílnu, kde se vyráběly dřevěné zlacené rámy. V období první republiky byl zámek v majetku rumunského královského rodu, během druhé světové války v něm sídlili němečtí vojenští lékaři. Začátek zkázy šumavského zámečku se začal psát po válce, kdy tam nejprve krátce fungovalo lesnické učiliště, a pak se proměnilo v kasárna Pohraniční stráže. V bývalé kapli se odehrávala politicko-výchovná školení vojáků. Posledním hřebíčkem do rakve pak byla výstavba nových objektů roty Pohraniční stráže na Debrníku, kam se vojáci ze zámku přestěhovali, a tak se zámečku definitivně předurčil jeho osud.
Jediné, co na místě můžete v tuto chvíli najít, je vedle cesty na Polom zbytek zídky a kašna, kterou vojáci kolem roku 1970 vykopali (byla zasypána sutí) a přivedli do ní vodu, aby v ní mohli chovat pstruhy. Vodu používali i na mytí techniky, která byla parkována kousek pod kašnou. Kolem kašny rostou také tři vzrostlé kaštany (jeden kolem roku 2010 spadl).
Kašnu ještě jednou opravil kolem roku 2000 železnorudský občan pan Vidlák (jeho otec byl velitel na rotě v zámku) s pomocí jednoho místního občana.
Od roku 2015 kašna a místo kolem znovu upadaly, a tak jsme my, jako spolek WeLoveŠumava z.s., začali jednat s NP Šumava, aby nám bylo povoleno toto místo udělat jako důstojnou památku po zámečku. Kašnu jsme vyčistili, pročistili hadici s přívodem vody, dozdili jednu řadu kamenů, která se při opravě v roce 2000 nedodělala, povrch kolem kašny jsme zasypali 10 m³ dřevní štěpky, které nám darovala Jihozápadní dřevařská, prořezali suché větve ve vzrostlých kaštanech, které hrozily, že by mohly padnout na lidi, koupili dva nové sety lavic se stoly na které jsem přiděli QRkódy, které nasměrují turisty na tento článek s historií místa. Vyřezali jsme z kmene stromu také stojan na kola.
Na jaro 2025 máme v plánu do středu kašny umístít sochu od uměleckého kováře Yetiho z Husince.
Užijte si toto místo s jedinečným géniem loci.
Děkujeme Nadaci ČEZ za podporu a také Autocentrum Jan Šmucler
Projekt WeLoveŠumava vznikl na sociálních sítích v rámci propagace Šumavy. První použití sloganu #welovesumava se datuje až do roku 2012. Ukazujeme lidem krásy Šumavy a zároveň poukazujeme i na její problémy. Společně s komunitou desítek tisíc lidí, kterou jsme vytvořili, se snažíme Šumavě pomáhat. V rámci projektu “Trička s příběhem” jsme zasadili tisíce stromů. Darovali jsme finanční příspěvky do nemocnic, seniorům a handicapovaným v hodnotě stovek tisíc korun. Společně s Vámi jsme uklidili stovky kilogramů odpadu z přírody a šíříme osvětu o aktuálních problémech na Šumavě. Děkujeme Vám za to…